S příchutí smutku

Na tu dobu to byl dost velkej blázen
a tak pil
zbytky okeny z okapů.
Ne, nebyl mrtvý
vždyť on žil
víte, já jen nechápu
proč jste ho neviděli
když na vás svítil očima.
Možná
byl příliš daleko za obzorem
nebo
vám byl mnohem blíž
než abyste mu byli vzorem
pro solidní život rukou v rukávu
a
propletených prstů.
A asi jste se ho i báli
a tak jste pro jistotu další vrstvu
úchvatného make-upu smysluplného života
za svou vzali
návdavkem přidali
dva úsměvy a spoustu papírků od bonbónů.
On pak ležel v blátě podzimního nadrána
a slyšel praskot neuronů
které už neměly na to žíti.
Tak sakra!
Proč jste mu nedali do toho pití
trochu víc šlehačky a třešeň nahoru
ale hlavně
mlčky a v pozoru
alespoň
kilo
morfia.