Ponurá

Bloudím ponurými ulicemi cizích měst,

nahý sám a bez svého stínu,

míjím tváře plné roztodivných smutných gest,

cítim v srdci stesk a zatuchlinu.

Studené světlo pouličních lamp,

rozehrálo svoji smutnou nostalgií,

v mysli skládám další jamb,

přemýšlím zdali vůbec ještě žiji.

Dešťová kapka stéká po mé líci,

to jak andělé v nebi slzy roní,

pro žebrák jenž sní o krajíci,

pro pravdu, která lež nedohoní