prohra

Voda vše odnáší, co vítr přináší a ty smutná si,
že na jaře života, kdy všechno kvete ty zimou se třeseš.
Kde ráj tvůj se nachází ty pátráš,
i ve světle šmátráš jak za noci temné a přesto nic.

Ztrácíš se světu a míjíš svou metu,
na začátku hry ty už končíš, slzami se rdousíš, od strachu se hroutíš,
že neskončíš boj už prohraný, na všechny strany rozehraný.

Slunce tvé předešlé měsíc teď zakrývá,
asi život ti přebývá neboť víra již slábne a srdce ti chřadne,
je už chladné jak voda dobrá co ve struze vyschla
a ztratila se jiskra všech oblázků co pro lásku mohli být.

Dnes už není nic co by tě drželo,
jen počasí tě zdrželo.
Však víš, že se mění
a přesto to cení i démon tvůj, co ve skrytu se ukrývá,
aby si mohla prožít tu bolest, když krev se prolívá co vše zlé zakrývá
jak smrt