Úzkost

Není těžký předstírat, že jsi v klidu. Těžký je předstírat, že nejsi ve válce.
Největší bitvy se neodehrávají tam venku. Nejsou to hádky, nejsou to rvačky, nejsou to naschvály ani nepřátelství.
Jsou to bitvy uvnitř tebe.
Takový ty bitvy, po kterých ti tvrdne srdce. A každým dnem je těžší a těžší.
Nejsem ta hnědovlasá holka, co sedí na židli a čte si knížku. Jsem ta holka, co sedí na židli a snaží se tu knížku udržet. Jsem ta holka, kterou tvoří tisíce stříbrných řetízků, který se nedaj rozmotat. Nejsem rozvaha, ticho a klid.
Jsem závrať,
jsem ledový ruce,
jsem srdeční arytmie a nízkej krevní tlak,
Jsem kortizol,
Jsem nepochopitelnej manuál s pokyny, co nedávají smysl,
Jsem těžká,
Jsem těžší než kvantová fyzika,
Jsem těžší než chemická rovnice,
Jsem ta ve vlastním světě,
Jsem ta, kterou je těžký milovat,
Jsem ta těžká na pochopení,
Jsem to, co ty nevidíš,
Jsem zadrženej pláč,
jsem těžko popadnutelnej dech.
Ale to je dobrý. Je mi to jedno.
Slibuju, že budu v pohodě,
Slibuju, že budu dělat, že je mi jedno, co si myslíš,
Slibuju, že se nebudu bát, že řeknu něco špatně,
Slibuju, že ten dech popadnu, rovnice vyřeším, tlak si zvednu, knihu udržím, řetízky rozmotám, najdu rozvahu, ticho a klid. Ruce si ohřeju, arytmii srovnám, kortizol snížím, manuál přeložím, aby dával smysl.
Slibuju, že milovat a pochopit mě udělám snazší a budu tím, co vidíš.
A přitom se budu tvářit, že je krásný slunečný pondělí a mě to vůbec nebolí. Že složitý a bolavý je to pro tebe a pro mě je to něco, kde chci být a kde se cítím doma.
Slibuju, že budu předstírat, že mě to netíží a ostatní si mou bolest cítit nezaslouží. Že si tajně nebudu přát ji na den půjčit někomu jinému, protože mě to nesouží.