První zlomené srdce je pro každou dívku bolestí
Když její milý rozhodne se, že už nemá zájem, že už s ní necítí štěstí
Projde si tím každá holka a zlomí ji to napůl,
Jakoby půlka jejího celku odešla do vzdálených krajin,
Stane se sluncem, které nemá komu svítit, jangem, kterému chybí jeho jin
Projde si tím každá holka a zlomí ji to napůl,
Další kluk však objeví se a podá jí pomocnou hůl
Holce, která už dítětem není, srdce někdo zahojí,
V hlavě si to srovná a i přesto, že to bolí,
Zvládne to, silnější bude a jen tak něco ji už neskolí
Ale malé děvčátko co přemýšlí zatím srdcem víc než hlavou,
Nemělo by něčím takovým projít
Poznává svět, kreslí, píše a zkouší to levou i pravou
Nezná nic jiného než radost
Mami, pojďme tancovat! Mami, co je na oběd? Pojďme si hrát s plyšákama
A nikdy nemá dost
Neví, co je úzkost, neví, co je ztráta
Dokud její srdce nezlomí ji její vlastní táta
Neví, že už nikdy nebude věřit muži,
Že se nebude umět otevřít,
Protože v muži už nikdy neuvidí oporu
Jenom strach. z toho že se to stane znovu
A ani pugety kvítí nestačí, aby věřila od muže jedinému slovu
Je to strach, že bude muset znovu čelit opuštění,
A smutku, protože nebyla dost dobrá ani pro svého tátu
Na takto zlomené srdce žádný lék není,
A ví, že nedočká se otcova návratu
I přesto se obléká do krásných šatů, aby zalíbila se oku muže,
A měla aspoň trochu pocit, že není sama
Věří, že v tom davu lidí čeká pro ni Don Quijote
Jakmile však cítí, že pro něj její srdce rozmrzá,
hledá nejbližší nouzový východ
Její srdce touží po rozpustění,
Hlava však cítí nebezpečí, a není schopna odpustění
V lásce necítí oporu a klid, a její snaha svou hlavu pochopit,
Však vůbec k ničemu není
Pokud se někomu povede políbit její rty,
Musí být opatrný,
Její duše totiž pořezala se o trny
A jizvy jen tak něco nezhojí
A tak já hledám těmto jizvám ve světě trochu spravedlnosti,
Avšak nenacházím moji duše advokáta
Protože za mé první zlomené srdce nemohl nikdo jiný než můj táta
Zlomené srdce se těžko hojí,
obzvlášť, když tím, kdo ranil, byl ten nejbližší,
ten, kdo měl celej život milovat a chránit...
je obtížné to pochopit
srovnat se
odpustit
co prožijem, nás ovlivní
a spoustu toho nesem v sobě jako cejch
viníme sebe a přitom chyba vůbec není v nás
a k tomuhle uvědomění je třeba dojít,
jenže to někdy trvá
a co se stalo kdysi, je tak hluboko vryté, že nám to komplikuje naše TEĎ
měj se ráda, tvá duše nepotřebuje advokáta, potřebuje jen zahojit*
20.11.2025 18:22:16 | cappuccinogirl
Někdy jsme uzamčeni navzdory tomu, že sami máme klíč. Lidské vztahy jsou spletitost a malá holka za ně nemůže.Dospělí za sebou často bezhlavě pálí mosty a neohlédnou se, že zapomněli. Teď je na Tobě, aby jsi své mosty budovala pevné, aby nebyly ozvěnami těch padlých a mohly Tě vést ke štěstí. Držím pěsti na Tvé cestě a rád Tě tu čtu
16.11.2025 23:51:05 | Akrij8
... nevím, jak se to stalo, ale jestli někdy někdo lámal, tak jsem to většinou byla já...v tom dívčím věku ...- odpusťte a ta část o tátovi...byla jsem takovému lomu ochráněna, ale ani to mé srdce nikdy nenaplnil, tak teď tápu...nenaplnit = zlomit? No, už nechci být raněná, už je to dlouho a je to pryč...
V tvých řádcích je toho dost, co chtělo ven...:-)
13.11.2025 10:17:39 | Dreamy