Ospalost

To ráno, kdy se nevychází
a slunce vlasy nečeše
kdy i pohled lehce mrazí
prostěradlo na střeše

To ráno, kdy se mlha vine
bílým břízkám kol pasu
a sněžné sovy na nevinné
si hrají v tomto nečasu

Když zlomený rýč trčí z půdy
a pěvec havran dumá kudy
do jitřního rozletu

na lásku, podzime, jsi chudý
byť větrem rozehraješ dudy
To ráno stáhnu roletu
*