Znásilnění 9 básníků

Jak lvové bijem

o sebe čely. 

Moje území,

moje pravdy

a tichý mech šeptá, že lžeš jak

když tiskne. 

Tvářím se, že to nechámé být.

Jenže

šlapeš mi po Zemi

a Opustíš-li mne, zahyneme oba, to si piš.

Jsou to hrozně malý nedůležitý sny, takový ty úsměvy naslepo.

Rušíš systémy.

Jsi chlap a jsi z Venuše a taxíky zpátky už nejezdí.

Tak si lehni

k nohám mý postele, protože 

ta blízkost mě ubíjí.

A nejkrásnější stejně bývá šílená,

hlavně

když koukáš trochu stranou.

Nebe si o tebe opřelo dlaně a ty si uhnul, jakože: "sorry, brácho, tohle mě nebaví."

Tenhle job není pro mě, tak

ať svět zachraňuje někdo jinej."

Někdy je toho hodně

hodně až moc

moc až příliš.

Jsem nemoc z nemoci,

zemřel mlád na 24 nádechů

a všechno mi padá tak trochu doleva.

Prosím, ten jazyk

sundej ze zábradlí,

noci jsou studený a ty víš, jak to bolí.

I když co je Štěstí, mě fakt nezajímá.

Hej.

 

Dochází dřevo, tak zapalte tygry,

přece tu nezmrznem,

když naše sny krásně hoří.