Anotace: ŽíraVinou na cestě, která nikam nevedla...
Něco ve mně umřelo.
Něco’s ve mě zabil.
Nad námi se setmělo,
Touhy mé jsi louhem zalil.
Němý sluha,výbuch hněvu,
Nikomu pak není k zpěvu.
Volně dýchat, a dech tajit...
Dokud dýchám, doufám,
Že podaří se klid v něm najít.
Chtěla jsem jen v jedno spojit,
V tom spojení plody rodit,
Dlouhou cestu spolu projít.
Chtěla bych jen oživit,
Abych mohla dále jít.
Jenom s Vámi chtít zas být...
Jako klišé může znít...
O životě trochu snít,
Své sny pak naplnit.
A stejně mi to nedá neříct (po svém)... že to
I i Y mi občas prostě tak nějak samo ujíždíííí
(a nejen koncovky). Teď mi skoro ujela ruka,
A bylo to málem celé “uhíždí”...ach jo! Takže tak.
:-D)))
29.09.2018 07:40:09 | ARTeFakty X. Múzy
Těch podobných koncovek je tam až příliš, samé i.
28.09.2018 09:56:42 | Pelican
Dík za podnět..
Tady jsem úplně formu neřešila,
Spíš obsah, myšlenku.. jak mě napadalo.
Tak jak se to sypalo, tak se i psalo..
Možná, že i zapadlo.
(spíš jako vzkaz než básnička)
To jen pro vysvětlení.
Ještě jednou díky. :)
28.09.2018 10:18:39 | ARTeFakty X. Múzy