Snad není hřích

Smutek prosakující každou buňkou těla,

Hlava zapomněla, co vlastně chtěla

Srdce, co rozbila ho střela

Krev v těle, co vřela

Svíčka dohořela

Jeden krok blíž snad neublíží

Skrz propast, co s lidmi sblíží,

past samoty, co nás tak tíží,

okolní smích

a dotek rukou tvých

do vlasů rozcuchaných

snad není hřích.