Kopanec

Ráno se vzbudím a necítím nic.

V posteli se zavrtím a naberu dech do plic.

Náhle se tam dole ozve,

jen zlehka zaťuká.

Je to noha či ruka?

Je to plod, který v sobě nosím.

Ať ozve se znovu, ho prosím.

Náhle vyslyší mé prosby.

Uštědří mi kopanec do dělohy,

zřejmě nelíbí se mu mé spací polohy.

Já však za tyto rány jsem ráda,

o dítě mnoho jsem stála.

Nejdříve Boha jsem skoro prosila,

po té čtyři měsíce problila.

Tuto noc u lednice s párkem v ruce probděla.

Ale je ve mně to, co jsem dlouho chtěla.