Poezie duše

Jednoho rána,

přišla ta zpráva, 

na výsost se dává, 

ta ubohá kráva,

co zove se máma,

se rozhodla náhle,

že dlouho to táhne,

že skrývala tvář, 

že byla jen lhář,

že jen předstírala,

v hloubi umírala, 

teď pokoj už má,

už se zbavila, 

do ústavu,

pohodila.

13 let stará,

nechápala, 

proč se to stalo,

už neříká mámo,

už nikoho nemá

neviditelná.