Došli mi síly, došel mi dech
Z krásné lasky zbyla jen vzpominka
A srdce na kousky rozbité
Křik, výčitky, bolest ve slovech
Mít rád zmizelo, vyhrála domněnka
A City kdesi ukryté
Hledíme na sebe Já a Ty
Na gauči sedíme vedle sebe
A ruce na míle vzdálené
Víme, jsme otroci temnoty
To Těžké napětí trochu zebe
A srdce smutkem schoulené
Opustit ego a zapomenout
Na vše co bylo vyřčené
A Tak by to srdce určitě chtělo
Jeden druhého přijmout
říct si "všechno zvládneme"
A Zase jenda mysl, jedno tělo
Jenže
Ty ležíš tam a ja tady
Namísto spánku, budem opět nocovat
A studená stěna bytu,dál nás bude dělit
Vidíme jenom druhého vady
Když přestali jsme říkat milovat
A hrdost s egem to zapomněli lásce sdělit
Těžké..zda vzchopí se ten cit a bude zabojovat chtít..oba*
Někdy už je to přežívání..někdy jrn ..nejdou správná slova.
25.03.2021 13:48:54 | jenommarie