t o t i c h o
t o t i c h o
a pak se místností rozeznělo
vševypovídající ticho
takové, jež vniká do pórů
zatímco sytí
rozechvělé tělo
to ticho
jež postupně se ztrácí
v odlescích tvých očí
s výdechem pomíjivosti
to ticho
jež tříbí
roztříštěné střípky
v křivky tvé osobnosti
to ticho...
Komentáře (15)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk01.11.2023 06:22:28 IronDodo
konečne som si našiel čas aby som si prečítal tvoje básničky, mám rád ticho aj teraz mám ticho, preto si čítam, ale niekedy to ticho zabíja mučí
01.11.2023 07:36:14 narra peregrini
Jé, to je milé :) že někomu ty mé pokusy stojí i za listování zpět... Ticho je stále jen ticho. To my se měníme... Děkuji, zlatý IronDodo :)
15.10.2023 20:58:59 Jarunka
Pěkné verše, které jsem si četla několikrát...a v tom, krásné ticho uvnitř sebe, vnímám díky těmto Tvým veršům milá Narro.
Děkuji za tichý avšak hluboký prožitek.
11.08.2023 07:23:55 uživatel smazán
To ticho blažené*** Beru si jej, pssst;)
08.08.2023 20:19:39 narra peregrini
v duchu tohoto textu dále mlčím... jen do éteru šeptám všem, co se zastavili, jedno tichoulinké "děkuji" :)
08.08.2023 12:11:08 šerý
Vzduch je znečištěný hlukem. Však se půlí zdí i zarytým tichem!
Už mlčím - ale, máš to pekný*
