knp

všechno to ve mně roste

strach je strach a musíš to nějak přežít

takhle to dál nejde řekl jsi

a já tě nechci a ty mě nechceš

 

koukám na sebe seshora a na kopci padá sníh

je to jak vánoce až na to že vánoce nenávidíš

stejně jako mě

 

hádáme se a oči mi zaplavuje písek

je stejnej jako ten bráchův v egyptě

pálí a hoří

 

kam až chceš zajít když jsi dávno překročil všechny hranice

ležím na zemi a brečím celej svět

a nejsem nejsem vůbec teatrální jak bys řekl

slova jsou jen slova nemají žádnou moc

umím se s nima ohánět ale za nima nic jen prázdná schránka

 

napíšu poezii a ty si ji nikdy nepřečteš proč taky

kdybys mohla udělat něco jinak co bys udělala šeptám si a polykám zmrzlou trávu

je to jak facka jak chvíle kdys nemohla dýchat

tehdy to bylo intenzivní tehdy jsi skutečně žila

zase jsi vyhrál

 

za oknem mlha a já myslím jen na to jak tě potěšit

zase jsi vyhrál a tak pořád dál

mám hlavu v ní milion zbytečných věcí a žádná co by k něčemu byla

třeba že miluju a nevím jak udělat abys miloval

nebo že koně spí ve stoje

stejně jako já