Můj synu

Anotace: Už jsme spolu víc než půl roku, zatím jsem všechno dodržela :)

Můj synu.
Máme za sebou teprve půl společneho roku.
A já si řikam, co kdyby...
Přemítám si těhotenství, porod, první dny...
Přemítám všechny ty zbytečné chyby.

Vzpomínám na dobu, kdy seděls pod mým srdcem němě.
Když tenkrát chtěli nám brát,
Já nechávala tobě a dávala jim ze mě.

Odkývala jim co chtěli slyšet
A dál dělala pro tebe to nejlepší tiše.

Pak přišla ta velká změna,
kdy rozhodli se, že půjdeš k nám.
Přísahala sem ti,
že ta chvíle bude jiná.
Že od první vteřiny nebudeš sám.

Že dostaneš času,
kolik ty si zvolíš.
Že to celé začne,
jen až ty k tomu svolíš.

A to byla první chvíle,
kdy sem tě zklamala.
Nemůžu ani říct, že jsem šla do boje.
Prostě přišel první tlak a já se zlámala.

Ztratila vůli,
opustila všechny své postoje.

Tak slíbila jsem ti synu,
že přijdeš na svět plný citu, jemně.
A to bylo podruhé,
co zklamala sem tvou víru ve mě.

Tvé první hodiny byly tak osamělé.
Nedostal si své krve.
Nedostals naše obětí.
Neslyšel si první nás.
Neměl možnost prvního přisátí.
A pak si byl sám. A já byla sama.
A necítila sem žádné těžko.
Hlavně že to peklo je za náma.

Druhý den to přišlo.
Naše první objetí.
Tvá vůně a drobounká křehká schránka.
Přicházela láska,
fascinovala mě každá tvá stránka.

Pak když už sme na to byli spolu
Přišli zas oni, a poučovali nás s hlubokým napětím.
Tehdy sem mlčela, nechala je,
tehdy sem dovolila
nechat tě zklamat se ve mě potřetí.

Sotva si na světě
a já už tě tolikrát zklamala.
Co sem ti slibovala,
na cos měl právo
a já ti ani to základní nedala.

Doufám, že jednou ti budu moci říct,
že cesta to byla trnitá,
ale já každý den jdu tobě vstříc.
Kvůli tobě, pro tebe...

Učím se bojovat
abych tě nezklamala už nikdy víc.
Asi tě ode me čeká ještě mnoho zklamání.
Však držim se zítřku a to mě pohání.
Představa že řeknu ti...

Milý synu, moc me to mrzi,
vetší lásky než k tobě pro mě není.
A že přes moje chyby přijde tvé odpuštění.
A snad i já si ten den budu schopná odpustit
ta první tři největši zklamání,
že jsem je mohla dopustit.

Můj milý synu, miluji Tě nadevše.
A kdybys mi neodpustil jednoho dne,
věz, že v tom sem se světu postavila,
že nedám ti mín lásky,
než kolik se v mém srdci pro tebe urodila.

Budu tě nosit a hýčkat.
Budu tě líbat a řikat,
že jsi můj miláček.

Budu tě vždy utěšovat,
když po mě budeš plakat.
Necham tě jít,
kam potřebuješ a budu hlídat tvé kroky a naslouchat tvému volání.

A budu doufat, že to je dost dobré...
A že to stačí...