Bylo to v loňské zimě
Bylo to v loňské zimě
Anotace: ---
Táhla sukně po kopcích, smála se a pálila zem mrazem. I mě.
Sahal do mé slabosti v kožených rukavicích bez DNA kradl lomové kameny, kterými se pokoušel rozdělat prastaré ohně.
Nejdříve začal prosakovat obličej.
Ten nevyslovený, za matným sklem. A rousek.
Z dlaní vykřesala pítko. Sehnul žíznivě hlavu a odškubl představě trojrohý svízel.
Pak zmizel.
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskVelmi zajímavě a moc krásně napsáno, milá Palms :-)
Přeji kouzelné vše :-)
12.02.2024 15:48:36 | Ondra
zmizet a znovu se objevit
07.02.2024 09:58:06 | jort1
Jako Harry Potter... :o)
11.02.2024 16:58:03 | palms
Chrostíci kostí navždy, nikdo je nezprostí vraždy. Tak osobní a přec , vydané, v uzlíčku látky, tak řecké.
07.02.2024 02:50:58 | Matahaja
Děkuji. :o)
11.02.2024 16:57:11 | palms
Zrovna nedávno jsem přemýšlela, jak v jistých situacích rozpoznat skutečnost od snu a sen od abnormální představivosti. Prý možné je vše, co si dokážeme představit. Což o to, pokud je sen růžový. Ale co s takovými, že z šíleného snu člověk až křičí. Svět je plný nástrah a na všechno má lékařská věda pojmenování a farmaka. Jen na osobní setkání s vlastním doposud nepoznaným prožitkem, tak na to není nic. Si tak zčistajasna přijde a zdá se mi to či už blouzním? Jaj, zase perla na modré. Taková dosmutna vykoupená. A báseň z ni se vyloupla v krásu.
07.02.2024 01:10:54 | Vivien
Taky jsem kdysi četla. Že všechno, co si dokážeme představit je pravda. Myslím si, že pravda je i to, co si představit nedokážeme. Vím to.
07.02.2024 02:23:40 | palms