všichni ježci jsou mrtví

Nenávidíme se

snažíš se mi očima roztrhat blůzku    

já tobě hlas

---

jednou se vrátím

tam kde ruce sochaře tvarovaly obličeje svatých

volná jako touha psané řeči

svatební čejčí peří

----

nárazovou neurčitost nočního větru pročesávala karbonovým hřebenem

vypadlo kosí hnízdo s mimetickým vejcem      blechy z ježka

vím že pytlačíš     přes řeku pluhem řeči

jaro blíž k ňadrům řekla bych

svízel na chvilku omotala vůní tabáku

když pootevřu tabatěrku slyším něčí smích

pytlačíš do želez

asimilace lesa do těla dárce dokončena

pro nadbytek bílých krvinek měl být proveden hluboký řez

snažila se ho zachránit       zhasla řeku