chaos a paběrkování bramborových řádků

Na pokraji šílenství byl les Misérables

Všechny ty vlastnoručně zasazené a
pokácené stromy

Strašný omyl
otevřete dveře od toho výtahu
chci vystoupit svý kroky
pěšiny
kameny
roky
chci vystoupit
do rukou jsi mi dal černou Winchestrovku
a pod tím vším zamkl les
už mě nikdy neuvidíš
mám jinou ráži, uškubla jsem vítr

žiju


Chtěla bych ti napsat
přemýšlím
ze stropu pavouk souká stín ale:
zdi jsou pořád stejně bílý
kramařím se smrtí
na okraj čmárám zápisek
existuje ráj?
jaro
tak     ukaž mi ho

Až ráno
objevím louku s rozptýleným pylem
je přísná přesně o půl deváté
i lem
rakvím sluší hájemství květovaných šatů
rozhodnu se
vykveteš sama
vždycky sis poradila
mami
a my?


Srpnové slunce
pravidelně umírá do mlhy podzimu
i tvoje prsty umírají: tence tenounce
pouští polední stíny květin pro zimu

bolí mě srdce
pod travami kluzko
příliš prudce
ubíhá svah

hodně pršelo dcero i pod lípou úzko pro pěšinu

---

---

---

pořád jsi můj syn
naroubuj švestku na dub
budeš překvapen tou hutnou chutí žalu
najdi těžiště: žalud
už zakoření sám
---

---

---

Rozkvetly frézie
a ty už nežiješ

Mami?



Vztah vykrystalizoval do tříště krasohledu
zblízka vystupuje na povrch nejistota povolené kůže
můžem?
nesnáším rodná čísla u mužů i u žen

ve vzduchu visí podzim od
vší té zimy oddělený
sněhovými zábranami
ve mně už jen celé ticho


Jsem stará
a rám mého obrazu nese grandiózní patinu
krásní
já s ním
něžně aby nebolelo
podetnout tělo
pro obsedantní modlitbu
já budu vítr
ženská poezie
-----------------
zadržíš dech
spolkneš toho pavouka

v očích máš červené pavučiny
vysátý mouchy každou zvlášť urval
vidíš to    vidíš
činy -----------
-----------------
otevřeš šroubovákem rozvodnou skříň
v duchu zaječíš: kurva drát Kurva
nikdy nepřiznáš že nemáš chlapa brečíš
sople utíráš do sváteční halenky