PS

 

Nechci abys ze skříně vyklízel moje deštníky

proti srsti

proti slunci

proti usínání

mohla bych napsat o stříbření ptákův hlušinách

a jaký mám strach ze tmy

/rychle proutíkat kolem sklípku na brambory/

ne na to jsem moc líná

PS

Přijít o člověka jde během chvilky. Za ciferníkem hodin sedí dvorní kukačka. Odkukává obličej kuchyně. Všechny ty vařečky pro míchání samoty v hrncích. Dlouho jsem tě pozorovala. Přikládala barevná sklíčka, pijavice, překryla nadávky fíkovým listem. Někdy to fungovalo, ale štěp s roubem řeči nakonec stejně zůstal v otisku sprostých nadávek. A víš, podala bych ti konvičku na zalévání slov, tu s epoletami. Ale ty stejně pochčiješ každý patník s názvem máma. Každá ženská je pro tebe kurvisko.

Už ti nepatřím.

Proutíkat kolem tmy sklípku na brambory sváteční smrt s černým pytlem na mrtvoly bolí víc, než bych si myslela. Obechcal jsi mě a já jednou obechčiju tebe.

Na louku toho dne připíchla brož utíkajícího zajíce. Byla živá.

Pozorovala s pobaveným zaujetím

svoji nahotu

v náhlém návalu vzteku hodila do krmiště /ještě dýchala/

mršinu nakonec sežerou

---

rouhání pro slovo příště donesla domů

zasadila do rohu zahrady pod ořešák

však večer se rozpršelo

prší už druhý den

v noci víc štěkají psi a les s náletem zas o krok blíž

 

utřela si ruce o šaty     

přidala na stůl talíř