In our hands

"jsme ještě schopni cítit, nebo už jen běžíme vpřed – protože běžet je jednodušší než se zastavit?" 

 

Bylo by snadné setrvat.
Nikdy nechtít víc.
Vědět, že nejsme rub a líc.
Protože tam, kde by jsme měli jít dál.
Přinutili nás zastavit. 

 

 

Místo.
Kde máme své místo?
V mém obýváku.
V mé kuchyni snídame mnou koupené rohlíky a co by bylo víc? Než tohle.

 

V ložnici se připojíme jeden k druhému.
Na malou chviličku to cítím.
To všechno.
To všechno.
Celé mé kingdome come.
Pro něhu.

 

Která zmizí.
Když ji nezalíváš.
Když ji dostatečně neprocítíš.
Uvnitř křičíš.
Jak moc ji chceš.
A pak si ji neumíš vzít.

 

 

Bojíš se?
Nebo nechceš přestat...

 

 

Mít tě rád.
Je někdy strašně stejné.
A pro ty momenty, kdy je to jiný.
Stojí za to tu být.

 

 

Nemám nic.
Čím bych nás udržela.
Mám jen ráda.
Svoje otejpovaný záda.
Svoje kouzla a titěrnosti.
Detaily a holé kosti.
Drobné pozornosti.
A.... Duši bosorčí.

 

 

Neumím tu být.
Když mě nebudeš pro samé chyby milovat.
Neumím být ten jediný, kdo chce mít.

 

 

A nebo je tohle to, jak to chodí.
Má to tak být.
Jen já to nevím.

 

 

 

 

 

 

...... zpátky na stromy.
lets get to da base.
base.
dear.