Vnitřní svět

Stébla trávy
sekají tvé naděje
na drobná průhledná vlákna.

Ve větru rychle měnícím směr
se stonky zamotávají do sebe.
Pleteš z nich pomíjivé copánky,
cítíš se smutně, studeně,
doma, v bezpečí.

Obdivuješ každého,
kdo má odvahu tvořit.