jen pomalu stmívá se za šílenství bříz
jen pomalu stmívá se za šílenství bříz
Anotace: s
Láska je tma
bosé nohy s hebkými lučními koníky
v nehybnosti jíní
budeme jiní?
klopýtám pořád dokola ten samý sen
zavadí o mé rty
karmínově červenou
---
věrnost čápů dojímá svět
i mě
bereš si nahou
svatou po jméně
hou hou hou houpáš na vlnách
Tak proč pláčem?
Řekni, že se mýlím
ručně kované hřeby se čtyřmi hroty
pod tím vším
Ježíši, cos ukřižoval celý svět pod jeden nebetyčný strom
---
plavu s ledem
bolest
natahuje tělo do groteskních útvarů
modré skvrny co nejdou umýt zvolna prolnou strukturou noci
---
Psi nespí
Ty padáš z nemocniční postele
Teskním
---
---
---
Nasávám dlaní tvou padlou vůni
únik
poslední mušky umíraj do zlatých trav
---
bůh se ušklíb: napršelo
voda kolíbá sousedovic dítě
přes protější břeh už
bez košíku
---
Měl ho víc rád?
Bůh -------------------------------------------------------
Má koňadra ňadra? A já? Kdo je ráj?
…bůh a pták jako tabu…
drásám paměť starých slov
uhnu místu v kostelní lavici
už nekřičím
do zahrady přibyly lomové kameny z bývalého lágru
všechny jsou pomník
---
šest metrů nad zemí vichr lomcuje plovoucím posedem
les se bojí
les mi náhle oniká
zastele listím ozvěny co padají z výšek jak bezmocní andělé
zastele je
pod dlouhou stranu stromů
bloud les
šílí
pokaždé jiným tichem
ticho a my
ticho voní umírá raduje se
ticho je lví hříva hrst času hajzl
a svatá Kateřina
---
Suď mě
v den, kdy vítr zlomil slunce
nad zdí po odsunutých lidech
souložil s její fantazií
tělo bylo teplé
i dech
Jen pomalu stmívá se za šílenství bříz
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jsou tam dvě básně. Manžel chodil do sauny a najednou začal ztrácet rovnováhu, padal a skončil v nemocnici. Já plavala v mrazu po tmě a byla modrá, doslova. Ale na bolest to bylo pořád málo. A pak malý kluk prošel přes sousedův plot a tam se utopil v jejich jezírku. Takový prcek z lásky. A já si říkám, kde je někdy Bůh? Sousedka, co je pořád v kostele mi řekla, že si k sobě bere ty, co má rád. To bylo, když mi pod rukama umřelo telátko, co našli na pastvě. Cucalo z lahvičky. Najednou mu začalo téct mléko z tlamičky a bylo mrtvé. Tak mám chtít, aby nás rád neměl? Nechci přijít o lidi ani zvířata, které mám ráda. Někdy mi přijde všechno divné. Já všem jenom to svoje děkuju. Za návštěvu. Neumím někdy dost dobře odpovídat na komentáře. Mám ráda i ty, co kritizují, nutí zamyslet se. Bod umí dát každý.
13.05.2025 21:04:45 | Philogyny1
Syrovej text...jako bys v něm vrstvila, ale obraty jsou nečekané, tím víc mě zachytávají. Jako bys "stavěla", z trosek...
Tak přidám - nejen syrovej text, ale taky skvělej*
12.05.2025 18:08:31 | cappuccinogirl
Pozoru hodné písmo v kronice života. Konstatující rozeklanost vrchem a bolestí ze spodu.
Možná se mi jen zdá, že v dvojí propojení básní? Ale i to jen plus, když víc se člověk zasní.
Potěšila jste, již u mého prahu... *
11.05.2025 17:09:38 | šerý
