Babička

Babička 

Kdybych řekla, že vypadala jak babička od Barunky, tak bych zalhala...

 

Postavu měla lehce shrbenou, její pracovitý a obětavý život,

ji poznamenal.

 

Oči se časem unavily, nosila dost silné brýle.

 

Vlásky dlouho vydržely ve světlém plavém odstínu, postupně se zbarvovaly do šeda.

Byly velmi jemné, maminka ji občas dělávala trvalou. Mokré vlasy točila na natáčky, v létě je nechávala venku oschnout...

 

Oblíbený domácí oděv byla zástěra.

 

Když šla do dědiny oblékla si sváteční šaty, 

na nohy dala střevíce a přes ruku provlékla kabelku.

Na hlavě nosila šátek. 

Měla jich hodně, dělila je na domácí a sváteční...

Sváteční nosila do kostela.

V kostele předříkávala růženec. 

 

Když byly v rodině oslavy, nebo v dědině nějaké slavnosti,

jako třeba pouť, hody, pekla spoustu velkých koláčů. 

 

To byla bašta...

 

Z každého druhu posílala i na faru,

babička byla velmi pobožná. 

Neustále se modlila, děkovala za vše 

co ji život dal...

 

Život měla protkaný pokorou, 

tolik toho za války s dědečkem prožili, 

byla vděčná za životy všech v domě.

 

Pamatuji si, že trpěla strašnými migrénami.

Jak chodila po domě a vzdychala ach jo,

věděli jsme, že je zlé. 

Dlouho se vždycky trápila.

Pak odešla na záchod, vrátila se, a řekla:

,,Už je dobře."

 

Nikdy jsem ji neviděla, že by ve dne ležela, 

nebo spala.

Neustále něco dělala, pomaličku se v cuklach

pohybovala uvnitř, nebo venku na zahrádce.

 

Ráda jsem ji pozorovala, 

ať dělala, co dělala.

Vždycky z ní vycházel takový klid a pohoda.

 

Když přišla ze zahrádky, přistoupila k umyvadlu, 

nalila si do něj vodu, kterou před tím ohřívala v hrnci na pecku

a hubkou se začala postupně umývat...

 

Tehdy se lidé koupali jen v sobotu. 

 

V prádelnách, nebo v koupelnách měli velké kotle

na ohřev vody, 

ta se potom připouštěla ke studené a ve vaně se postupně umývali.

 

Pamatuji si, jak u babičky a dědy byla na prázdninách sestřenice. 

Když se šla koupat, hned jsme se čvachtaly v té staré vaně obě.

Bylo to jiné jak v klasických koupelnách.

V kotli praskalo dřevo a když se voda ochladila,

připustili jsme si teplou...

 

V kuchyni stál veliký pecek s troubou, 

měl ohniště, kde se zatápělo.

Ve spodní části byl úložný prostor, pro uskladnění uhlí a dřeva. Nahoře byla plotna, kde se vařilo a neustále se ohřívala voda na veškeré umývání. 

 

Nádobí se umývalo v takovém vysouvacím stole,

kde byly dva plechové lavory. 

Do jednoho se dávala ohřátá voda,

druhý sloužil na odkládání umytého nádobí...

Po umytí se lavor ze stolu vytáhl 

a špinavá voda se vylila do kanálu na dvorku.

 

Pamatuji si, jak oba dva sedávali za stolem jeden krájel jablíčka a po měsíčkách je jedli.

Na kuchyňské almaře byly poskládané hrušky a jablka,

a nechávaly se tam dozrát...

 

V ložnici v chladnu měli různé po domácku vyrobené likéry

a mazání na bolavé části těla.

 

Záchod měli nejprve na venku, klasickou kadibudku.

 

Po přestavbě domu na chodbě, kde se netopilo.

 

Pod postelí měl každý nočník.

 

Jako malá holka jsem to nemohla pochopit,

že takoví velcí a chodí na hrnec.

 

Párkrát jsem u nich v ložnici spala a pochopila,

kde je ten zádrhel...

 

V ložnici sice byla kamínka, ale v nich se topilo výjimečně...

Bývalá tam velká zima, 

ještě že měli pořádné peřiny z husích peří. 

Byly docela těžké. Peří se v cíchách převalovalo,

  jak v přesípacích hodinách písek. 

Jak se dobře natřepaly, 

bylo v nich neskutečné teplo...

 

Teplo je i na duši při vzpomínce...

 

Vzpomínky jsou čerstvé,

jako kdyby se staly včera...

 

Škoda, že ne....