Palackého stezka

Palackého stezka 

 

Super akce, počasí akorát na pochod...

Ráno zápis na startu a hurá do terénu.

 

Letos se malinko stydíme, lehce jsme si tuto patnáctikilometrovou trasu zkrátili.

Z části to bylo mým zdravotním problémem na noze, a také jsme celý den nechtěli nechat doma našeho chlupatého kamaráda.

 

Už stárne náš Dastik, jako my všichni, v půlce června mu bude jedenáct let.

Když viděl, že se oblékáme stoupl si ke dveřím a dával nám najevo, že určitě jde s námi.

Jak jsme uchopili jeho vodítko, točil se dokola jako na kolotoči.

 

Poté jsme se pomocí auta přesunuli do vedlejší vesnice a začali se šplhat po modré značce na hřeben.

 

Mám pocit, že náš chlupatý staroušek, vše zvládal nejlépe.

Dcerka mu vzala stopovačku, aby měl větší volnost a tolik netahal.

Byl tak šťastný, plný síly, chtěl nám dokázat, že s ním jako parťákem můžeme příště počítat.

Letos jsme zbytečně brali pro něj batůžek, kdyby nemohl.        Ale co kdyby...

 

Jakmile jsme se dostali na hřeben, věděli jsme, že máme vyhráno.

Vůbec nešlo poznát, že měl nedávno operované nožičky.

 

V sedle bylo občerstvení, jako každým rokem vynikající škračenice, kdo chtěl si mohl opéct párek. Bylo tam čepované pivo, alkohol na zahřátí, čaj, káva, prostě všechno.

 

Naši turisté jsou moc šikovní a obětaví.

 

Nachystat takovou akci není žádná sranda.

Jenom všechno občerstvení, stánky, lavičky dopravit traktorem do sedla je dřina.

Poté tam být celý den, někdy i za deště.

Počasí se neptá...

 

Letos byl šikovný i náš Dastik.

 

Když jsme dojeli domů, byl z něj unavený, ale šťastný pejsek, vděčný, že jsme jej nenechali samého doma.

 

Večer jsem mu namazala unavené tlapky a on se hluboce ponořil do spánku.

 

O čem se mu zdálo, ví jen on sám...