dadozdienka

Byli jsme v tom lese sami a nic není podložené pravdou 
ale oči   oči dokořán co do nich vítr foukal ráno zachmuřeným obočím 
ano 
deštěm promočení ptáci zpívali z kůru výšky to své kukuruků  
svleč se svleč se  
a déšť to všechno smýval školní houbou z tabule 
zbyly jen bílé šmouhy ticha 
… vsakuje po kapkách tělo obličej kamennou sůl v pařezu 
to ticho dýchá hlad nevěř mu 
zapaluje doutníky o knot srdce a  
když dohoří má v ruce další 
pálí černé díry do oblohy  
a někde v dáli starých básní pořád prší 
nebyl to únor s mordou u nor 
hlad smíchaný se skousnutím kamenné soli zůstal na zápraží lesa a když se hodně snažím 
pošle mi svou chuť   sevře chtíčem bránici až nemůžu dýchat 
v tom tichu je kat  
každý jsme sám