Čáp

Čáp

Myslím si, že je symbolem zrození...

Jak se vznáší nad námi, spousta lidí volá...

K nám už né...

Leť k sousedům, tam není slyšet dětský pláč...

Nebo může být také varováním...

Když, projíždíte na kole pod hnízdem a najednou uslyšíte zvuk, jako kdyby zedníkovi spadla malta z lžíce. Zedníka nikde, zvednete hlavu, na starém sloupu vidíte hlízdo čápu, přičemž právě jeden vykonává potřebu...

To vás donutí k zamyšlení jestli pokračovat v právě začínající cestě nebo se otočit a vrátit domů...

My jsme tehdy pokračovali...

Když nás na Trojáku zastihl šílený slejvák, to nebylo všechno. Při sjezdu z kopce se mi řidítka z kola otočila do pravého úhlu a já spadla na prostředek cesty.   

Teď si říkám, jsem ráda, že pršelo, možná to bylo nejmenší zlo. Nepřejelo mě žádné auto. Tato cesta je za pěkného počasí docela frekventovaná auty nebo autobusy.

Jak jsem se pracně zvedala ze země vzpomněla jsem si na toho čápa. Možná kdyby mě pořádně posral, už bych dále nejela a vrátila se domů...

Od té doby si všímám všech varujících nebezpečí. Pád z kola mě tehdy vyřadil z provozu na dva roky...

Na druhou stranu kdyby se to nestalo nebyla bych tady, nepsala bych svoje příběhy, básničky, vzpomínky.

Všechno zlé, je pro něco dobré...