sedím na židli a předčítám
sedím na židli a předčítám
Anotace: ---a
sedím na židli a předčítám
rukou opíšu půlkruh
přihrnu k zemi vzduch opřu prsty o dno hlíny
za stoletou hrušní
usni Frýdo
na chvilku usni
do levé poloviny větví
jsme tím
co chceme
kolébáme viny
do zblbnutí pláčem
smích a hlad
ztrácím
protože
víc miluju
prokousneš mi dlaň
obnažíš dásně zuby
les nad svou zdí zhasíná slunce
směješ se jazykem
říkám ti
ty můj malý vrahu
moje milovaná Frýdo
Frýdo?
je dvacet jedna hodin sedmnáct minut nula vteřin
ulomená tma
plná
světlušek čeří
tvůj nehybný obrys
věřím ti pořád věřím
napsáno kýčovitým stylem bez tajenky a vyššího řádu
nečtěte
pokud nevěříte polohrubé mouce v mém dortu
boji o trůn
tekutému krému co to všechno spojí vůní rumu
dotekem dotekem dotekem dotekem
dotekem dotekem dotekem dotekem
dotekem
co neumí lhát
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
chúďatko je maród aj môj mal taký límec aby si nerozklusal rany
09.07.2025 12:43:33 | IronDodo
Ta si opravdu zkusila to své. Ona je hrdá a nedá hned tak najevo bolest. To už musí být. Psi jsou jako lidé, že. Děkuji:
09.07.2025 13:56:53 | Philogyny1
láska a zase jenom láska, silné pouto... brečím... *** objímám Tě! pohlazení Frýdě! :-))***
09.07.2025 03:10:38 | Iva Husárková
Ivuš, zavolám, až bude chvilka...děkuju ti.
09.07.2025 08:48:13 | Philogyny1
mám Tě moc ráda, děkuji! :-))***
10.07.2025 02:30:50 | Iva Husárková
Furt si tu děkujeme. Kdysi, jak jsem byla malá, jsem původem i Němka, část rodiny se musela odstěhovat. Když jim naši kdysi poslali balík, tak jim rozbili kameny okna. No, Frýda je pojmenovaná po mojí tetě Frýdě. A pak už mohli přijet a mě jako malou naučili děkovat. Danke schön. Chodila jsem do němčiny, ale tenkrát to ve škole zrušili a tak jenom babička, uměla plynně. V Katerajnu asi každý starousedlík. Strýce tam zabila bomba hned při prvním bombardování Opavy, dáváme dohromady rodokmen.
10.07.2025 17:11:38 | Philogyny1
to jsem nevěděla... smutné osudy... ať žije teta Frýda! my měli nějakého šlechtického předka... jsi moc statečná! *** :-))***
11.07.2025 02:30:57 | Iva Husárková
Je nádherná.., milá Phil*
08.07.2025 21:10:17 | Ondra
Frýda je, že. Před jedenácti lety jsem si šla vybrat štěně. Došli jsme, slavili tam nějaké narozeniny a byl opilý. Mi se líbila taková droboučká fenka a že už je zadaná. Čapl si, vzal do ruky štěně a řekl mi, ať si ho vezmu. A jeho dcera mi říká, ta je o dva tisíce levnější, má kýlu. A on, že k sobě aspoň přilneme. Vzala si ji na ruce, nechala odoperovat. Přilnuly jsme k sobě. Když mu došlo, že mi podal svého nejlepšího psa a chtěl měnit, tak mu řekla, přilnuly jsme k sobě. Nikdy bych ji nedala a myslím si, že je to vzájemné. asi tak :o)
08.07.2025 21:50:52 | Philogyny1
Čte se to jedním dechem . A i délka je tak akorát, že se neudusím . Jo.
08.07.2025 18:57:00 | proměnlivý nick
Tahle je spíš opravdu jenom na přečtení a já moc děkuji. Mi s tím límcem po operaci připadala jako anděl s mandlovýma očima. :o)
08.07.2025 19:00:23 | Philogyny1
Rafinko, taky jako kdy. Já někdy nacházím v cizích textech to svoje prožité a taky souzním... :o) Děkuji.
08.07.2025 18:38:28 | Philogyny1
Nejen vkusem závitu duše. I poezie prochází jazykem, jako láska žaludkem.
Máš po ruce ty nejlepší ingredience. Tak předčítej, jen předčítej!*
08.07.2025 13:00:56 | šerý
Tenkrát měla rodit, podhrabala se pod dům, nemohli ji dostat ven. Pak prokousla ruku i přes rukavici. Pořád nic, ráno začala zvracet. Klinika, mrtvá štěňata, zachránili mi ji, ale ochrnuly jí zadní nohy a měla nějaké mimobuněčné krvácení, stříkala z ní krev, byla všude. Půlroku jsme se s toho hrabaly ven. Než začala pomalu, potácivě chodit a to jsem brečela od štěstí. Pak seděla v trávě, manžel couval s autem a přejel ji. Všechno to začalo od znova. Ale pořád spolu chodíme a já doufám, pevně, že mě přežije. Tohle byl tenkrát jenom takový výkřik do pustin...pomalu si ukládám staré texty. Až budu jednou hodně stará, abych nezapomněla. A teď to své děkuji. :o)
08.07.2025 18:37:07 | Philogyny1
