Anotace: ...prý...
Prý muži nestárnou.
Zkoumavě se podívám
do svého já.
Jsem
pořád stejný,
nesmělý,
plný pochybností o sobě samém,
po lásce toužící,
lásky se bojící…
Jsem…
Prý muži nestárnou.
Vykládej to zrcadlu.
A mým dětem
a
těm mladým holkám v metru.
Vykládej to mým kolenům…
A přesto
-
ta touha,
která mě žene dál
ta palčivá touha,
zachvění srdce
ještě být,
ještě žít.
Alespoň
ještě
jednou
snít…
...já budu snít i na smrtelný posteli, doufám - tůze krásnej sen*
A připomněl jsi mi jeden hodně bezva film pro pamětníky - se stejným názvem, mám ho ráda, díky:-)*
21.07.2025 23:37:14 | cappuccinogirl
Též si připadám pořád stejný. Jen ten kabát, který duše vleče, je čím dál více opotřebovaný...
21.07.2025 18:07:00 | Souputník
Nestárne duše, jen tělo se mění,
jak list, co padá, a přece se brání.
A v žilách dál běží ten kluk, co sní,
o křídlech, které věk nezhasí.
Touha, ta stará, však nezemřela
jen trochu pomaleji rozevírá křídla.
Přenádherné díky :)
21.07.2025 15:50:31 | mara539