konec včel na parcele 270/Win
konec včel na parcele 270/Win
Anotace: ---
Našla jsi tři pírka z káněte
už vím kde bydlí
ve větvích šelestí klid s myšími křídly
když na strom přiložím stetoskop
slyším ozvy mléka
a někdo se vzteká
slunce převaluje horkost peří
ve slově věřit
nakonec vyplivne na pařez s popravčí sekerou zobáku torzo chcíplé myši
kradeš ze skrýší včelám nasbíraný les
nechtěla tě nechtěla
ale zlato už bylo v celé obloze
v děloze úlu nahmatáš pláč
nevíš čí je odkud se vzal
jak bude dlouhý a z jaké výšky bude padat včelám na záda
v podletí pod svatým Ambrožem pršela toho dne posvěcená země
ze mě
na složené oči matek včel
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Silné...
....od dětství z nich mám strach, myslím, že je za tím nějaký zlý zážitek. Ale vidím jejich mysticitu. Jednou jsem strašlivě seřval paní, co je ubíjela na kašně pantoflem, aby si tam mohlo vlézt její dítě. Byl jsem hodně zlý a všichni kolem se té paní zastali. Svět je divný. Svět by měl více naslouchat včelám a stromům...
05.09.2025 16:32:32 | vrbák
Já už psala, ale vypadává mi připojení. Tak napodruhé. Lidé jsou stádoidní. Asi vždycky vyhraje matka s děckem. V těchto momentech se obracím na dítě. Všechno, co mu řekneš, si bude pamatovat. Mluvím na děcko za hmyz, ptáky, zvířata. Podívej se na ty včely. Říkají mi, že je horko a mají unavená křídla a žízeň. Pamatuješ si, jak jsi i byl nemocný? Nosily ti med, aby ses uzdravil. A jablíčka. Ty včely tě prosí, kdyby se topily, ať je zachráníš a vylovíš z vody. Máš ruce a prsty. Neublíží ti. Pláčou. A tvoje máma je zabíjí. Byla bych cíleně hnusná. To umím. Děcko si to zapamatuje. Bude jiné než matka. Možná každé ne. ale bude Tak mluvím na svoji vnučku. Máme hůl do lesa, mecháče. A jednou bude dojit krávy, tak jako já a krmit telata. Krev není voda. Děkuji.
07.09.2025 01:03:40 | Philogyny1
Ježíši, to je úplně úžasný, to mě nenapadlo! Já jsem dost prudkej, když jde o něco podobného, vidím rudě, byl jsem v afektu. Příště se inspiruju, fakt.
:)
07.09.2025 18:24:37 | vrbák
Pro mě hodně silný text, Phil ... hmatatelný...
05.09.2025 13:38:53 | Sonador
Je to můj život, dá se říct. Děkuji! Přidala jsem fotku. taky tě mám ráda
05.09.2025 14:37:16 | Philogyny1
vnímám tu boleST a žal... ***:-))***
05.09.2025 08:19:44 | Iva Husárková
Vždycky, když už si myslím, že jsem otřískaná tak, že neumím ani plakat, tak se překvapím... :o) Děkuji!
05.09.2025 11:17:32 | Philogyny1
po všem, čím sis prošla, moře slz vyplakala... objímám Tě! *** fotka je nádherná! :-))***
06.09.2025 02:39:31 | Iva Husárková
ten poslední odstavec je nádhernej, do smutku, ale nádhernej*
04.09.2025 19:04:03 | cappuccinogirl
cappu, vážím si, moc. Mi toto vyběhlo, vždycky musí přijít impuls, neumím skládat. Možná proto to mám tak kostrbaté, kolikrát. :o)
05.09.2025 11:16:06 | Philogyny1
"V děloze úlu nahmatáš pláč..."* Tak to mě připomělo. Jistý u nás známý úspěšný podnikatel s tvdými lokty, měl velikou zahradu uvnitř prostorným dřevěnným domkem s kukaněmi bezpočetných úlů. Jednou jsem tam byl pozván a chlubil se tam bohatou flórou a intimními malebnými zákoutími. Vešli jsme do domku dělící dlohou chodbou objekt na dvě poloviny, kde s obou stran byla dvířka s přístupy do úlů. Ta vůně a zvuk tisíců včel rezonovaný v dřevech, je pro mě nezapomenutelným! Majitel měl z mého nadšení viditelnou radost. Poté se na mě zamyšleně zahleděl a měkkým pohledem řekl.
"I včely pláčou. Víte je to tak nespravedlivé. Tolik od včelky dřiny a za její život jedna lžička medu. A my lidé si potom přijdeme, a celou tu jejich kolektivní dřinu rozkrademe!"
Byl jsem tenkrát v údivu, že tento jinak známý "úspěšný lakomec" a tvrdý vyjednávač, má v sobě úcty k obyčejné poctivé práci a dokáže to ocenit. Změnil jsem na něho názor. On už není mezi živými ale jeho synové úspěšně jdou v jeho stopách.
Až se znova narodím - a možná, do člověka? Tak budu jistě sadařem a včelařem. Slyšet plakat včely bych nechtěl a proto žádná angličtina. Ale naučím se srozumitelně bzučet, a budu se snažit jim dopřát vše, co na jejich "složených" očích uvidím!
Díky za pěkné počtení *
04.09.2025 13:41:15 | šerý
To je tak krásný komentář, že by vydal jako samostatná povídka. Škoda, že tak málo píšeš. Včely jsou posvátné. Máme na zahradě takový malý rybník a ony ho měly jako pítko. Chodila, dávala pozor a když se nějaká topila, tak tahala ven a dala schnout na kámen. Bavílo mě pozorovat, jak ožívají, nabírají jeho teplo, schnou a pak odletí. Jinak už jsem psala jeden komentář, podám i tady. Ty včely, dostala jsem je od kamaráda v den, kdy mi umřela maminka. Manžel mě vzal s sebou, potřeboval něco vyřídit. Byla ubrečená, nalil mi slivovici, vždycky se mě pokoušel opít a tajně podezřívám manžela, že se mě chtěl touto cestou zbavit. Chlapi pláč špatně snáší, někdy. No a zrovna se mu vyrojily včely. Popošli k roji, dal do něj dlaň, já fotila, byl takový zvláštní klid, jenom včely, jejich zpěv a my. Pak vzal úl, setřepal roj a podal mi ty včely, že jsou moje. A tak jsme s Jindrou začali pomalu včelařit. Když ty vytočené a nezakrmené včely napadly ty naše, tak jsme brečeli oba dva. Ještě jsme dva úly odvezli jinde, ale nepřežily. Ani ty moje. Nejhorší bylo, podívat se dovnitř úlu. Jako kdyby něco odešlo napodruhé. Byly u sebe, jak chránily jedna druhou a ta strašná bezmoc z toho přímo řvala. Tak jako někdy já. Děkuju moc za čtení a odezvu, máš pravdu ve všem, co píšeš. Čtu si opakovaně...U nás teď včely nevím, syn je na ně alergický, kdysi dostal žihadlo a zachránila ho maminka, taky alergik, dala mu dva prášky a manžel ho vezl do nemocnice, to už měl hlavu jako meloun. Ležel na JIP, zachránila mi ho. A teď se přidala i snacha. Mám po celé zahradě vysazené medonosné stromy, tak uvidíme. :o)
05.09.2025 11:14:29 | Philogyny1
taky jsem měl dnes nějaký erotický sen a bůhví proč mi ho ten tvůj text asocioval...
04.09.2025 11:23:59 | jort1
