A přece to vše jsi ty

Zase jen tak z dálky,
dívat se na svoje pocity —
jakoby ty všechny sračky nebyl tvůj život,
jako bys to ani nebyla ty.

Něco, co už je dávno přežitý…
Jakoby se to někomu jinýmu stalo,
nebo se ti o tom snad jen zdálo.
Ale pořád, pořád to nejsi ty.

Proč se to vrací zas a znova?
Nakonec vše je lepší za úsměv schovat,
bez schopnosti najít správná slova…
A zkusit dál žít.
Ale ono to nejde.
Není to odžitý…
A přece… přece to vše jsi ty.