Stopy v srdci

Stopy v srdci

 

Řekla bych...

 

Jsou tam...

 

Stopy z dětství, 

malé dětské nožičky, 

které se otiskly v srdcích předků...

 

Někdo by řekl, kolik takové dospělé srdce pojme lásky...

 

V naší rodině byly srdíčka snad nafukovací...

 

Nevím, čím to bylo...

Možná dobou...

Tehdy byla jiná, aspoň u nás...

 

Všichni se k sobě chovali s úctou a láskou,

navzájem si pomáhali, 

nehádali se, 

neubližovali si.

 

Svět byl zalitý sluncem...

 

Škoda, že dnešním dětem se slunce schovává...

 

Hudební programy nahrazují zpěvy babiček a dědečku...

Mluvící knihy se baví s dětmi, místo rodičů...

Tančí se podle televize, ne spolu...

Na zahrádce není co sbírat, protože je jen okrasná...

Na výlety se chodí do heren, kde si děti hrají samy...

Na procházky se nechodí, ty nahradí mobily a tablety...

A co děti zdravého sní, o tom raději nepřemýšlet...

 

Moc bych jim přála, ať zase vysvitne slunce,

z dětských let naberou smích, zážitky, volnost...

 

Ať odhodí mobily, vyběhnou ven, sednou si na

louku a pozorují krásu kolem sebe...

               Ať si místo hranolek opečou buřta a do popela sobě hodí ze srandy pár brambor,                            aby zkusili, co kdysi lidi jedli...

Aby si ze stromu od hladu utrhli jablka nebo švestky...

Aby se od žízně napili vody ze studánky, ne Coca-Coly...

 

Taky jsem šla s dobou, 

ale k některým věcem se opravdu ráda vracím,

 vzpomínám a vnoučatům předávám dál to,

co jsem předávala svým dětem,

 ze svého srdce...