Anotace: ---
Někdy tě provokuju
jak prohnaná děvka starou harmoniku
vyloudíš předehru
pár vzlyků
a pak roztočíš skotský kilt představivosti
kolem stromů kolem dokola okem sokola
ó můj bože, ani jsem nečekala
tolik jablek a oříšků
i kmen s vlahými packami Lolitek
moštuju cizí pihovatý sny
okamžitě kvasí do zrzavý krásy
šumí z láhve ven
za nimi se táhne les s odřenejma ušima, bez náhubku, bez vodítka
vnímám celé jeho podhoubí
tak proč mám pořád mokrý nohy
oči
celé tělo
i jeho jizvu nad obočím
Já moc a moc děkuju všem, co tu jsou, za tyhle krásné komentáře. Básně bez čtenářů jsou smutné, řekla bych. Vrátím se...
10.10.2025 14:00:51 | Philogyny1
utíkáš a nikdo tě nechytí ... :) můj pocit z básně, chytáš se sama :) a držíš
10.10.2025 09:52:31 | lawenderr
Kdybys báseň nesignovala, tak bych ani nepznal, že je to tvé dílo. A po pravdě, je to za mě občas dobře změnit svůj zavedený rukopis (image) a střihnout si jiný styl a opustit věrná témata. Mně osobně děsí představa být uzavřen do nějaké určené krabičky a být v ní vyhořelými sirkami, které jen vně spolehlivě chrastí. Nenechat se okoukat a hlavně být "nevyzpytatelným" a bavit - převapit. Neznudit! Ale to je jen můj úhel pohledu, který mnozí nemusí vůbec sdílet.
Líbíš se mi líběnko. Ani dnes si neodpustíš prima obraty. Třeba. "Moštuji cizí pihovatý sny / okamžitě kvasí do zrzavé krásy..." Už jen ten reálný vhled převedený do pokrásněného významu!*
Kmitáš k čtenářovi intimním jazykem a líčíš sloky jak zastávky metra. Tma a pojednou je rozzáří barvy tušení a krásných zastavení. Krásné jízdy, opravdu*
09.10.2025 23:57:14 | šerý
Já mrkla na ten obraz slov, co dýchá lesem
a zůstala jsem se suchýma nohama
ale ten mošt se vůní dotkl i mého nosu
a teď jsem bohatší
o pihu*
09.10.2025 23:54:52 | cappuccinogirl