Anotace: ---
Dub napůl svlečený s vypáleným cejchem blesku
ve větvích skloněných k matičce zemi opuštěné duběnky
zkušení ptáci v něm zpívají jen komorní hudbu
i jelen
pod měděnými listy se neříkají sprostá slova
můžeš jen postát opřít se o kůru bez monogramu
a pak znova
v té spálenině doutná křik pekla
přitiskneš se k němu ožije
celou tíhou padlého stromu
přes svlečenou kůru
dejcháš naposled jeho pot
dlužils mi to
-----------------------------
kradl z žen všechno hezké
svazoval za nohy jak ulovené bažanty
a chlubil se přes rameno jejich peřím
slovo věřit má mnoho odstínů tvarů i vůní
ten den namalovala únik s podobou otevřeného kanálu
těch potkanů a krys
usmála se
a domalovala lužní les s obrysem močálu
ale jen jeden krystal
svlíkla si košili a srolovala ponožky po vášnivé básni Anfi... brodila se potokem a sledovala stopy po indiánském běhu JiSa... a teď svlečený dub a křik pekla... ALE - s úsměvem na konci! :-))***
11.10.2025 03:58:09 | Iva Husárková
Šmrdolím se kolem něj, doslova, mám ho ráda. Pořád ho nedokážu nafotit tak, jak bych chtěla. S celým tím příběhem, že. Snad se zadaří... a děkuju ti, Ivuško. :o)
11.10.2025 12:17:07 | Philogyny1