Cizí vesnice

Cizí vesnice

Hodně se tady změnilo...

Staří lidé umřeli, rodiny se rozprchly do jiných koutů...

Ta špetka, která zůstala, se pustila do oprav domů, bytu, zahrad...

Staré statky se zbouraly, udělaly se větší pozemky pro relax, ne na práci...

Když se procházím vesnicí potkávám cizí lidi.

Nevím, kde bydlí, který koupili, nebo zdědili dům...

Někteří pozdraví, někteří otočí hlavu na jinou stranu...

Nějak se nám ta vesnička stává cizí...

Prchá z ní ta srdečnost, ta úcta a ochota k druhým...

I děti nikdo nenabádá, aby pozdravili staršího...

Nenápadně se všichni odcizujeme...

Teď mi naskočil úsměv na tváři, právě kolem projel kamarád ze sousední vesnice. Zatroubil a zamával...

Jsem vděčná za toto gesto...

Na přechodu zastavuje dodávka, řidič ukazuje, běžte rychle...

Za volantem sedí další kámoš, usmívá se, dělal si srandu...

Takovou vesnici mám ráda, plnou přátel, pozdravu, úsměvu...

Díky za vás, kteří jste to nevzdali a žijete stále tady

v naší krásné vesničce...