někdy i z žíní___

Na pěšině ležel

hrobařík

nohama vzhůru přivolával

poslední teplo

pro naklizené mrtvé ve svém těle

aby mohli vzlétnout

 

vzala brouka na dlaň

vypadá opuštěně

jako já napadlo ji

ožil

ale v krovkách už spala uhýbavá

ta co složí tělo jelínka

z dřevěných kostí

a pak smýčí parožím v lýčí

po jehličí

rty co už se chtějí

dotknout ostružin

 

umím hádat z vnitřností

někdy i z žíní

řekl jí

 

zdál se být najednou prohnaný

 

až budeš malá

 

rolnička na zimní kapuci zacinkala