v kytici česneku

 

 

 když se trápíš

 přestaneš solit

 ano

 tehdy jím ze stejné misky se psy

 

 myšlenka dravce se jemně vznáší

 v neposvěcené křtitelnici myšlenek

 chodí kdy se mu zachce

 neklepe

 jen zachmuřeně stojí

 

 začínáš se bát obrysu kopyta

 krutost se zlostí muchlají sen

 s názvem najez se dosyta, brouku, ty brouku

 pod saténovým pláštěm

 

 deštěm ubité peří /objímá slovo věřit/ zapsala si

 mrtvá slova už nikdy nenačechráš

 ani holubici

 

 slovo bílá toho dne ztratilo smysl

 barva se smyla do šedé

 všechna ta sklepní okna a okýnka

 s hladovými tvářemi pod zemí

 nosí v očích žluté lampy

 

 smrtelnost neklíčí podle pravidel

 zakoření pode dveřmi

 všechnu nespočítanou tmu

 jednou tě zabije

 

 letos jsem ve verandě pověsila kytici česneku

 voní po věku bájných satyrů a jednorožců

 voní i o ní

 tyrane mysli

 pusť a odstup

 

 už se dokážeš milovat jenom s nenávistí

 už se dokážu milovat jenom s nenávistí, co k tobě cítím

 láska visí na špagátě v kytici česneku

 zkoušíš jíst stroužek po stroužku

 smysl

 ani účinek této básně na čtenáře není jistý