jsou slova co prosáknou zemí

Jsou slova co prosáknou zemí
tak jako kovové kulky bez olova

až promoknou na kůži
i ptáci na trnech všech šípkových růží
obloha pokorně hlíně pírka vrací
les pochová každou padlou krev
schovaná krása dlaní dubu

jsou slova co prosáknou zemí
kovové kulky bez olova

Barevné světlo vitrážek v kostele
pod těla Betlému slámu
barvy někdy bolí
tajně líže kamennou sůl z koryta
nikdy dosyta

a až si pošuškáme všechny svoje hříchy
vzplanou všichni ptáci
jeden z nich vzlétne

prokousneš mi ret krevního oběhu
chlemtáš chlípně svěcenou vodu z kropenky
až začne zpívat jazz

ještěrkám dorůstá ocas
zanechaný predátorovi v tlamě
pro záchranu života
a sráz
ten sráz nebyl mělký
mám ráda karamelky
alergii na laktózu
dusím se
a z velkého vozu se pořád sypou další hvězdy
na myšlenky
díry po tvých slovech měly skřele
zalévala je višňovicí

v ten den
na stromech visely rámy
prosvítající oblohy