Kdo jsem?

Ptáš se, kdo jsem?
Lehčí otázku nemáš?
Dobře, dám ti pár nápověd.

Loupu mandarinky s kůrou v jednom kousku,
až má kůra tvar podlouhlého písmene S.

Když kolem projede houkající sanitka,
i když toho uvnitř neznám,
pošlu mu modlitbu k uzdravení.

Nesnáším žehlení. Košile suším na sobě, dokud neuschnou.

Dávám si pár zrníček soli do kávy, jen tak, pro chuť.
A pár zrníček pepře do toniku, jen tak, pro vůni.

Když vedle mě někdo zpívá druhým hlasem,
neudržím ten svůj.

Věřím na další šance,
i když mi nikdy žádná nevyšla.

Rád vařím, ale nikoho nezvu.
Pokaždé se mi povede něco jiného,
než co jsem na začátku zamýšlel.
Pak zkoumám, jakou dobrotu
mi fantazie a improvizace připravily.

Před usnutím poslouchám přednášky z astrofyziky,
po kterých mívám vesmírné sny.

V dětství jsem se naučil dobře hrát na harmoniku.
Jedinou foukací harmoniku v mém vesmíru.
Když jsem ji pak ztratil, zjistil jsem,
že byla čínská a všechny ostatní
mají otvory s tóny nastavené jinak.

Když zavřu oči,
nemám schopnost si něco představit.
Ale když začínám číst knížku,
můžu si v hlavě vybrat hlas vypravěče.

Přijde mi líto sirky.
Když škrtnu a zapálím s ní něco,
držím jí, dokud celá nezčerná
a nevydá všechno,
pro co tu pro mě je.
A nepopálím se. 

Tak co, pomohlo ti to?
Asi moc ne, viď.
Ale třeba už máš aspoň představu.

A kdo jsi ty?