538. Slyšel jsem...

Slyšel jsem tě zpívat 

a zatajil se mi dech.

Sklopil jsem k zemi křídla,

a nechal plout tóny po zádech.

Proč můj hlas už nemůže ti znít?

Tys zahrála do strun, 

co nemůžu ti vzít...

ach...

chtěl bych se vžít...

do té řeky pocitů...

co v horkém rorytu

vzlíná k dlaním mým...

snad pochopím...

břímě krásné ženy

jejíž city rozprostřeny

snaží se v srdci mým 

před spalujícím žárem stín,

naplnit vůní kopretin.