Svatá

dům hnije od sklepa
ticho tu sedí tlusté
prachem a plísní krmené
tapety se loupou jako kůže
z nemocného těla
vzduch těžkne
po spáleném cukru a moči

a uprostřed toho na podlaze

Ty!

hromada hadrů co kdysi byly šaty
ztuchlé špinavé srostlé s linoleem
ležíš tam jako odhozená panenka
kterou někdo zapomněl úplně rozbít
máš zavřené oči
jako by ses rozhodla přestat vidět

ale to světlo!

proniká špinavým oknem
přesné jako laser
dopadá ti na hlavu na tu spoušť
a tvoje vlasy
tekuté čisté panenské zlato
rozlité po tom co zbylo
svatozář pro mrtvou

stříbrná jehla ti kvete z paže
jako kovová lilie
poslední polibek

ležíš tu ohlodaná světem
ale v tom světle
jsi nedotknutelná
bizardně svatá

dívám se na tebe
jsi mramorová
jsi perleťová 

v tomhle bordelu
jsi jedinou čistou věcí

a já stojím ve dveřích
a nevím jak vejít