(2)

je to jako stat proti tobe a vedet, ze mezi nama neco je, ale nemit kam to polozit. jako drzet v ruce ohen a oba delat, ze nas to nepali.
ty ke mne jdes jenom napul, jako kdyz natáhnes ruku, ale prsty nechas zavreny, jako kdybys me chtel cejtit, ale ne chytit. a ja tam stojim, blizko dost na to, aby to bylo skutecny, ale ne dost, aby se to stalo.
je to mezi nama jako napnuty lano, tenky, tichy, a pritom pevny tak, ze se neda pretrhnout. staci pohled, a uz se to ve mne pohne, jako kdyz se rozjede voda, co dlouho stala.
ty to cejtis taky, vim to, je to na tobe videt, v tech vterinach, kdy nejsi schovanej, kdy ti neco ujede a hned to zase zavres, jako kdybys zaklapl dvere driv, nez se otevrou uplne.
a ja tam zustavam, s tim mezi nama, co nema meno, co se neda rict nahlas. je to jako dech, co se zastavi tesne pred nadechem. jako krok, co zustane viset ve vzduchu.
a mozna je to presne tim, ze to nikdy nepujde dal. ze to zustane tady, mezi nama, napul, nedoreceny, zivy. jako neco, co se nikdy nestalo, a presto to porad je.