dvě vážky

Vločky ze tmy létají,
na tvůj úsměv nemají,
pod lampou si hrají,
na chodníku pak tají.

Jsi klín v mé hlavě z kopretin,
řekl do tmy a šel se projít k železničnímu mostu,
odběhl jako zvíře, co se dostalo z pasti,
nikdy ho nebrala vážně, byl pro ni koulí u nohy.