Den 32

20. 2. Art Deco Festival

Střepy, které jsem přehlédla, mě celou noc škrábaly v mojí posteli, ale jinak bych vůbec neřekla, že nemám okno.

Čeká nás náročný víkend, protože se koná velkolepý festival. Město Napier bylo v minulosti kompletně zničeno zemětřesením a jeho obyvatelé se ho rozhodli vybudovat znovu, a to ve stylu art deco, který v tehdejší době frčel. Díky tomu je tohle město opravdu nádherné a stylové. Na oslavu této události se každoročně koná Art Deco Festival.

Nastěhovala jsem se do hostelu, protože jsem očekávala, že to bude těžký víkend. A taky že byl. Je mi trochu líto, že jsem musela být téměř od rána do večera v práci, protože jsem zjistila, že tenhle festival je naprosto fantastický nápad. Celý víkend se lidé oblékali ve stylu třicátých let, můžete si to představit asi jako z filmu Velký Gatsby. Dokonce se tu projíždějí i v autech z tehdejší doby. Nádherná podívaná.

Dámy v šatech s rukavičkami a pírky ve vlasech, s nejrůznějšími klobouky a šperky. A pánové? Panečku! Už vím, proč mám dneska takový problém najít chlapa, co by se mi líbil. Skvěle padnoucí kalhoty s puky, košile, saka, kapesníčky, kapesní hodinky, klobouky, uhlazené účesy a kulaté brejličky. Nemohla jsem se vynadívat. Když jsem šla po ulici a všichni takhle vystrojení vytvářeli neskutečnou atmosféru, připadalo mi to, jako bych se vrátila v čase. A už nikdy nechci zpět. Nechci se dívat na ty odporné tepláky, seprané rifle a mikiny, oblečení, které nepadne a navíc vypadá příšerně. Proč dneska lidem už nezáleží na tom, jak se oblékají a upravují, když jdou do společnosti. Každý muž, který by za mnou přišel s upraveným účesem a nažehlenou košilí, navíc ještě s nějakými stylovými prvky, by měl u mě automaticky šanci k dalšímu poznávání. Proč se na to dneska tak kašle. Obzvlášť v Čechách.

Naštěstí jsem mohla módní výstřelky pozorovat i v práci. Obzvlášť mě zaujal jeden starší pán, který měl bílý oblek doplněný šálou a klobouk ve stylu tureckého fezu, takový ten bez okraje. Navíc se u toho tvářil velmi důležitě. Nenápadně jsem ho pozorovala, protože byl tak zajímavý, že jsem z něj nemohla spustit oči.

Další přišel se svou mámou na oběd. Byl to mladší chlap, lehce oplácaný. Měl vysoké kalhoty, bílou košili a na tom vestičku. Vlasy sčesané dozadu, malý upravený knírek a kulaté brejličky. Koukala jsem na něj a on se promenádoval po restauraci, protože si toho byl moc dobře vědom a bylo vidět, že si pozornost užívá. Pokaždé když se na mě podíval, uhnula jsem pohledem, nějak jsem se styděla, ani nevím proč. Bylo to hrozně roztomilé, připadala jsem si, jako bych byla přesně v tom románu Velký Gatsby nebo v detektivce Hercula Poirota, které jsem mimochodem milovala jako malá. Asi už tehdy jsem měla pro toto období slabost a tento víkend se zhmotnili moje tehdejší představy.

Byl to skvělý, skvělý víkend!