Bouře oceánů

Při cvičení schoulená jsem se cítila bezpečně a pohodlně. Žádný podnět k postavení nepřišel, tak jsem se přinutila sama a hned začala mávat rukama. 

Bezprostředně jsem se ocitla na malé dřevěné loďce bez pádel nebo kormidla. Vlny s námi zmítaly a vzpomněla jsem si na kapitána, s kterým jsem se plavila v minulosti. Chvíli tam stál s pohledem, že má vše pod kontrolou. Jenže bouře sílila a tak přestoupil do větší lodě a pak do ještě větší a té největší.... jenže každá ztroskotala jako sirka. 

Sama jsem to chvíli pozorovala a přišlo mi to vtipné jak se snaží uniknout bouři a bytostně jsem si užívala ten příval nekonečně mocného živlu. 

Pak jsem skočila do hlubin a nechala se spolknout Velrybou, která mne donesla k mé mušli na dně... Ale to už je zase jiný příběh o perle v ní ????