Životní pouť.

Život u člověka když se narodí tak jediné co cítí tak zimu, teplo nebo hlad a ze začátku je to hlavně údiv z toho všeho nového co se kolem i v něm děje.
Začíná se průzkumem a pokračuje to dál v tom smyslu co to je a jak to asi chutná.
Je to bezstarostný život když život teprve začíná.
Ale dál už to nebude taková sranda, udiv a fuj to mi nechutná.
Pak nastane doba roztomilosti a cokoliv se udělá je úžasné.
Zde si zakládáme na egu které pak poroste s námi dál a bude se vyvíjet určitě tím špatným směrem. Historie lidstva to potvrzuje.
Poté co vše co se udělalo bylo úžasné nastane to co to nesmí.
Tam se utváří systém, který to vyhodnocuje podle hlasitosti mluvy na to kdy mluva je hlasitá znamená s sakra až po mluvu “ťuťu ňuňu” kdy si to může dovolit co se mu zamane ale jen do doby než zas uslyší hlasitou mluvu.
To se pak přechází do před doby nezkušeného vzdoru kdy vzdor je vždy potlačen či přechytračen.
Ale jsou sbírána data do budoucna který se postupem času přetváří ve zkušenosti.
Co se zúročí většinou v době kdy tělo ovládne instinkt rozmnožovací a tělo se mění v hormony bouřlivý vzdor všemu kromě tedy instinktu rozmnožit se a nebo aspoň jako správný sportovec potrénovat ať sám nebo s podobným bouřlivým instinktem.
To je potom ta doba vzdoru kdy ego je vysoko a je to potřeba dát jasně najevo a to celému okolí.
Buď za účelem tréninku rozmnožovacího instinktu, že je to připravené a je schopno si pomoct navzájem a sbírat zkušenosti i třeba od starších.
A zároveň dát najevo, že nikdo nemůže bránit tak ať to ani nezkouší, ono to ví vše a nemusí se to poučovat o ničem.
Jenže jde i o to jak se to i nasměruje vnějšími vlivy a z toho přebujelého rozmnožovacího období dostane v čas nebo už nikdy.
Takže pokud toto období přežije s egem v normě a zkušenostmi správně nastavenými podle systému tak pak už končí to co bylo tak spontánní a nadějné a začne používat slova jako práce, peníze, rodinám a jiná co před tím nebralo vážně.
Ano, je to doba z které se dá dostat jen zpátky do doby údivu a zkušeností co se zapomínají a kdy je to rádo, že hovinko je tam kam patří.
A pak je už jen konec kdy to usne a svět pro to končí.
Amen