Cizí moje tvář

Cizí moje tvář

Sedím na půdě. Rozhodla jsem se hrát si na špiona. Jsem Agent. Agentka Lili Rose. Sedím. Sedím a přemýšlím. Kde začít? Timmy. Seděl s Jakem. Jake? Bydlí vedle. Zavolám mu. Nezvedá to. A v tom si vzpomenu. Dal mi knihu. Sáhnu po ní. Vedle. Držím jinou knihu. Starou. Něco z ní vypadlo. Co to je? Skláním se k zemi. Je to kousek papíru. Otočím ho. To jsem… já? Fotografie. Vypadla z té staré knihy. Prohlížím si ji. Nepamatuji se, že bych ji fotila. A přece je to moje tvář. Dívám se na ni jako do zrcadla. Ano. Ta tvář. Je mi tak podobná... A přece není má. Kniha. Otevřu ji. Listuji v ní. Je stará. Stránky jsou zažloutlé a jazyk zastaralý. Listuji dál. Ticho. Zase ticho… Proč je pořád takové ticho? Ani srdce… ani dech… jen ticho… Stránky šustí. Jsou křehké. Voní. Fotografie. Není to moje tvář. Není. Ale čí je? Je mi tak podobná. Nevím. Je ticho. Otočím obrázek. Je tu číslo. Kód. Stojí tu: E5M7I3L8I0. Datum? Ne. Čas? Adresa? Ne. Nic. Jen prázdná čísla a písmena. Bez významu. Co teď? V tom tichu se nedá myslet. Píská konvice s čajem. Už není ticho. Je tu hluk. Takový hluk! Nedá se to vydržet. Pukne mi hlava!
Autor Luciuska, 08.03.2017
Přečteno 135x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.2 | Facebook, Twitter