2. Deník Abstinenta 4

Anotace: Kapitola 4

Sbírka: 2. Deník Abstinenta

Den devátý

Úsměv je lékem na všechno.

Neděle prý vznikla od slova nedělat. Ale mě neděle v práci baví nejvíc.

Je skvělá společnost, klídek, bližší kontakt s mými oblíbenými zákazníky.

Dnešní den rozsvítila svojí přítomností jedna osůbka s tím nejkouzelnějším úsměvem na světě.

Úsměv je nakažlivý, nejnakažlivější nemoc na světě. Jak vás jednou přepadne, skoro na něj neexistuje lék.

Lidé s těmi nejkrásnějším úsměvy, což rozhodně nemusí být hned ti, co mají zuby bělejší, než je bílá, jsou ti nejmilejší a ti nejvíce hodní lidé.

Úsměvem dokážeš nasrat nejvíce lidí najednou.

Rád lidi seru.

Den desátý

Já jsem malý koledníček, koledovat neumím…

Pamatuji si čas, kdy mě i bavilo chodit koledovat, i když s mojí stydlivostí mě kolikrát museli přemlouvat, abych na cizí lidi vůbec promluvil.

Ale mě se samozřejmě nejvíce líbilo, že jsem dostával sladkosti zadarmo. A nesnášel jsem vařené vejce.

Naštěstí jsem si nikdy v dospělosti nespojil tyhle svátky s alkoholem. Chlastal jsem prostě kdykoliv jsem chtěl já.

Souhlasím se současnými tendencemi udělat tyto svátky pro ženy trochu příjemnějšími.

Prostě ne je ne a neexistuje žádné, když říkám ne myslím tím snaž se víc.

Jednoho dne se snad dožijeme doby, kdy se všichni lidé budou vzájemně respektovat.

Jsem prostě neutuchající optimista.

A taky mám konečně zpátky batůžek. Oba jsme plakali a celou cestu domů se od sebe ani nehnuli.
Co jsme pak dělali doma, to si raději nechám pro sebe. Přece jenom mohli by to číst i děti.
A nechci jim hned kazit dětství.

Někdy jsem skutečně naivní.

… dejte mi radši pětikilo, ať tak blbě nečumím.