Kouzlo slov

Anotace: Z konzertů v naší vesničce

Cink! Cink! Zvoneček visící v okně oblíbené zahradní hospůdky ohlašuje příchod muzikantů. Dvě kytary, kontrabas, flétny a zvonky na plátně měkkého šumavského večera. Pruhované ponožky paní hostinské kmitají od pípy k okýnku s půlitry piva a mísami voňavých buchet, koláčů a škvarkových placek. Ani ne polovina pozvaných spolehlivě zaplnila všechny stolky.
Do ševelení větru ve větvích stromů zašeptají struny kytar a rozezní se hlas. Beduín na poušti přemítá nad koncem světa, mladíček z rudolfínské doby krade květiny pro svou milou, Máří Magdalena se zpovídá ze svých činů. Vidím radost, vidím smutek, vidím hněv, vidím úctu, vidím uvědomění,... Vidím odzpívané příběhy v očích poslouchajících lidí. Kouzelné zbraně - slova a hudba - odhrnují závoje všedního shonu a nervozity z vlastní identity. Každý z poslouchajících má svůj zpívaný příběh. Poslouchají, rozumějí, nebojí se...
"Tak jsme dokrmili a jsme tady!" Kouzlo je pryč. Všichni jsme seznámeni s dramatickými, nicméně zřejmými dojmy příchozích. Ubohá markytánka z Batalionu nemá proti hřmějícím hromotlukům objednávajícím si přes celou hospůdku pití šanci. Někteří poslouchající přisedávají blíž k muzikantům nebo se ze své pozice snaží zachytávat hodnotu písniček. Ani muzikanti už nemohou rozdávat plný náboj hudby posluchačům, protože se neustále musí hlídat, aby se slyšeli a musí vytvářet alespoň částečnou atmosféru, která se jim zpět z publika už nevrací.
Odpovědí na frázi ze Zelených plání „...čpí tam pot koní a voní tymián...“ je „Já to kosím křoviňákem, když je to moc dlouhý.“ A píseň opuštěné milenky obklopené krásnými bezcennými věcmi je přehlušena tématem nových gelových nehtů. Postupem večera nabírá na intenzitě stále halasnější smích na stále prostší podněty, takže ruský chasník beroucí si kvůli zadané lásce život už si se vzbuzením soucitu neškrtne. Jakmile kapela dohraje jsou návštěvníci hospůdky rozhořčeni a nechápou proč už se nehraje.
Řekla jsem něco o tom, že slova jsou mocná zbraň? Ach ano, jistě. Nicméně jako u každé zbraně, záleží na tom, kdo ji používá. Jedni ji používají k vytváření hodnot a lidských pocitů, druzí pomocí slov tyto hodnoty bez sebemenší námahy ničí. Věčný koloběh o to, kdo má navrch.