Zastav se na okamžik

Ponechám lůžko, tak jak jsem je opustila, rozházené a rozválené,

s pomačkanými prostěradly, aby zůstal tvar mého těla otisknut vedlé tvého.

Až do zítra nepůjdu do lázně, neobléknu se a neučeši se, abych nesetřela stopy objetí.

Ráno jíst nebudu, ani večer a na své rty a tváře nenanesu ani růž, ani pudr, aby zůstaly jen

tvé polibky..

Okenice nechám zavřené a neotevřu ani dveře ze strachu, aby s vánkem neunikla i vzpomínka na tebe)