Krvavá lázeň

Krvavá lázeň

Anotace: Rituál k prohloubení své ženskosti v lásce a pokoře.

 
Rituálně zapaluji svíce. Růžová postává na umyvadle, fialovou pokládám do rohu vany na místo šampónu a třetí bíla svíce usedá na poličce pod zrcadlem. Cítím jemné rozkolísání v myšlenkách, cítím napětí v podbříšku. Nezapomínám a do umyvadla pokládam mramorový podtácek na níž zapálená santalová tyčinka pozvolna kouřovými tanci je míšena se vzduchem v malé místnůstce. Její účinky cítím hned s prvním zážehem. S plným nádechem nasávám její volnost. Vše je připravené. Jen ještě klaviatura jemných tónů klavíru. A mohu se ponořit do sebe samé a prostoru bez času.

Zhasínám a mé tělo vkládám do tmy koupelny. Jemné světlo hladí mou tvář. V zrcadle se zrcadlí sebevědomá krásná dívka. Usmívám se na ni a dlaně z tváře kráčí níže po nahé tělesné schránce. Zaposlouchávám se do srdečního svalu, jeho rytmického beatu smíšeného z klaviaturou, cítím že se stávám hudbou, začíná mi proudit tělem. Tóny mě tvarují, pohupují mnou a jemně tělem vlní na sinusoidě melodie. Nahé tělo s každým tvarem a záhybem je nádherné a ladné pohlížím na něj s vděkem. Miluji se a cítím sebelásku.

Otáčím kohoutkem se studenou vodou jen o jednu spirálu a vodu teplou pootáčím pětkrát. Vana se plní zvukomalbou vody. Proud té čiré tekutiny mě uchvacuje. Světlo svíčky se v ní odráží. Magie okamžiku mě pohlcuje. Má nožka ladně přes okraj vany přeskakuje a noří se do vařící laguny. Náhle se při dolehnutí z hlavy vypařují všechny pomyslné myšlenky. Prázdný prostor v mysli. Jen dech v těle a bytí pro tento okamžik. Užívám se každý dopad kapky v proudu kohoutku, jež dopadá do hladiny a splývá v mase krůpějí. Jsou celistvou formou vany a křívkami mého těla.

Najednou mi umělý zvuk z telefonu začíná rozlaďovat přítomnost a hbitě jej vypínám. Ticho by se mohlo zdát neprostupné však není tomu tak. Svíce na umyvadle jiskří upozorňuje na svou přítomnost praskavými zvuky. Voda stále stoupá a obepíná hřejivě podbřísek. Veškerá bolest odchází. Tekoucí hřející tekutina v níž hlasy myšlenek všech živých bytostí zpívají a někdy až křičí a derou se ke slyšení a následnému pochopení. Voda je pohlcovač informací přebírá negativní i pozitivní eneegii a tak jak se k ní postavíme to nám s láskou předávý a vyjímá z těla do sebe. Je to informel života.

Voda se zalévá přes ňadra a srdce bije jako splašené. Várná voda prostupuje tkáněmi, svalstvo relaxuje. Už zbývá pár kapek k přelití vany. Nožka šikovnými pohyby zatahuje oba kohoutky. A jsem, jen jsem klidnou a průzračnou vodou.

Ležím a rozjímám. Vonná svíce se s parou roztančila v dutinach. Uzavírám zrak. Dlaň se noří do vody. Přes ňadra s pohlazením níže k bříšku a do pupíku prstík zajíždí až k ženskosti onomu pohlaví lásky. Prsty lehce šimrají a dva se zarývají do podzemní jeskyňky. Hmatám na ono očko růžového kalíšku. Jemně jéj táhnu na světlo. Je naplněný menstruační krví. Jsem připravena ritual podstoupit. Připravena smísit své informace s vodou. Jsem připravena se poznat a příjmout svou ženskost v cele své podstatě. Krev plná neprožitého života přesto blahodárná, plná živin a omlazujících látek. Můj zrak spočívá na momentu krve splynutí ve vodě. Sublimně se ona hustější rudá tekutina v krásných rotacích mísí ve spirále pokory. Tají se mi dech. Přemýšlím nad promarněným životem a budoucím nepromarněným početím. Podstata bytí naplněná. Cítím svou vnitřní ženu šťastnou. Ležím nahá v měsíční krvi. Ležím a jsem zalitá láskou. Rudá barví mé blond vlasy rumělkou. Spočívám ve své ženskosti a příjímání.

Po krůčcích času. Kdy uvolnění prostoupilo až do konečků prstů, kdy zrak je zatajený mihotajícími obrazci. Začínám opouštět trochu rudé vody a přilévat na petkrát otočený ledový kohoutek. Voda z ledovců himalájí. Mísící se s mou tekutinou, tělo převrácené na mrazící stranu. Dech se klidní spomaluje až začíná hibernovat. Ani vlásek se nehne, aby necítíl ještě větší chlad. Druhá strana vody a její účinky na tělo. Je silná, křehká a přesto násilná a uzdravující. Kdy dech jen delší než chvíle dopouštění vody. Vypínám kohoutek a vytahuji špunt vany.

Ležím a ani se nehnu. Každý milimetr vody jež lemoval mou postavu zdravím  a nechávám odejít i s mými nepotřebnými negacemi. Nastřadanými v útrobách zapomenutých v částech duše. Cítím očistu těla i mysli. Cítím pochopení sebe sama. Lásku a věčnost. Ženskost a sílu. Vděk a naději. Vykoupení a budoucnost prozářenou novými zkušenostmi.


Jsem šťastná
Jsem svá
Jsem nekonečná
A velmi vděčná vesmíru za citlivost vnímání...

Lásku, radost a pochopení všem vědomým bytostem

Autor MiMiKa, 11.12.2017
Přečteno 206x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter